Úvodní stránka

Historie

Stanovy

Informace o družstvu

Statistika družstva

Orgány družstva

Správa družstva

Kontakty

Úřední hodiny

Usnesení shromáždění delegátů

Domovní řád

Dokumenty a formuláře

Fotogalerie

 

2019 - 60 let bytového družstevnictví na Benešovsku 

 Nejdříve bych chtěl ty později narozené ubezpečit, že bytové družstevnictví, stejně tak jako jiné družstevní formy, není žádný výmysl či pozůstatek socialismu, jak se někdy leckdo snaží tvrdit. Již za první republiky existovala družstva prodejní i výrobní a spořitelní (Kampeličky) a pokud se týká bytových, byla to Lidová bytová družstva. Pravdou je, že nebyla tak rozšířená. Nejvíce jich bylo v Praze, v Liberci a v Brně, ale i v jiných, převážně větších lokalitách.  

 

  

 Benešov čp. 1188-9

Jinak pochopitelně bytové družstevnictví existuje v celém světě. Doslova od Japonska po Jižní Ameriku. Po druhé světové válce došlo u nás k jeho oživení až v druhé polovině padesátých let, kdy stát v důsledku nedostatku bytů skutečně podstatně pomohl k jeho rozvoji. Byly to jednak pozemky, které byly dány bezplatně do tzv. „trvalého užívání“, jednak státní příspěvky na sítě a občanskou vybavenost i na vybavení domů (kotelny) a hlavně výhodné dlouhodobé úvěry (až 30 let) s  1% úrokem, který jako jediná výhoda přetrvává až dodnes. V té době to byla jediná možnost pro prostého občana, jak si pořídit bydlení, když bylo málo peněz.

Možností, jak družstevně stavět, bylo několik. Pochopitelně to alespoň v počátku nejvíce rozšířené bylo klasické: dalo se dohromady několik po bytě dychtících lidí, pokud možno různých řemesel či zaměstnání, zpravidla 6 až 12, nechali si zpracovat projekt a vlastními silami si postavili dům. Každý z nich samozřejmě složil do začátku nějakou zálohu a zavázal se odpracovat určitý předpokládaný počet hodin na výstavbě. Další možnost byla tzv. částečná svépomoc, kdy hrubou stavbu provedl dodavatel a družstevníci potom provedli zbývající práce, anebo byly družstevní byty postaveny kompletně dodavatelsky, většinou v rámci výstavby sídliště třeba i na základě potřeb výrobních podniků pro jejich změstnance.

Tak začala vlastně živelně vznikat bytová družstva nejen v Benešově, ale i ve všech větších lokalitách v celém okrese. Vznikala bytová družstva ve Vlašimi, Týnci nad Sázavou, Voticích, Sedlci-Prčici, Bystřici, Neveklově, Čerčanech. Družstevní výstavbu však nešlo dost dobře praktikovat v malých obcích na venkově a tak vzniklo i Okresní výstavbové bytové družstvo (OVBD), jehož členem nebyli jedinci, ale podniky (většinou tehdejší zemědělská družstva a státní statky) a toto družstvo zajišťovalo stavbu družstevních 4-6 bytovek a řadových domků ve vesnicích, ovšem jejich obsazování určovaly konkrétní závody a ty také dávaly většinou nenávratné půjčky těm zaměstnancům, kterým byty přidělily. Vzhledem k finanční účasti státu byla i pro tyto podniky družstevní výstavba výhodnější a to i v případě, že po kolaudaci bytový dům odkoupily.

 

Benešov čp. 1206-8

  Družstva byla při svém vzniku řízena národními výbory, i když v  roce 1959 vznikla Ústřední rada družstev. Ta postupně získala pravomoci  centrálního nadřízeného orgánu bytových družstev. Po roce 1989 se tento orgán transformoval na Svaz českých a moravských bytových družstev.

  Zakladateli bytového družstevnictví v Benešově byli původní uživatelé bytů  čp. 1188-9 (16 bytů) a 1206-8 (24 bytů) v Žižkově ulici a  čp. 1219-20 (12 bytů) v ulici Zapova. Dne 14. srpna 1959 se konala ustavující schůze Stavebního bytového družstva občanů (SBDO) v Benešově u Prahy, byly schváleny stanovy družstva a zvoleno pětičlenné představenstvo: předseda František Bouška z Benešova, místopředseda František Velek z Teplýšovic, členové František Vosátka z Bystřice, Václav Brož z Benešova a Jan Jirák z Benešova. Do podnikového rejstříku byl vznik družstva zapsán ke dni 8. prosince 1959.

Tehdejší vedení družstva sice nemělo žádné zkušenosti, ale díky nadšení členů a  podpoře vedení Městského národního výboru postavili družstevníci dobré zděné domy a vzhledem k rozlohám přidělených parcel si následně postavili i garáže. Je třeba říci, že pozemky, které jim byly dány k dispozici byly původně v soukromém vlastnictví, byly městem vykoupené a dle pamětníků i družstevníky zaplacené. Bohužel město ani stát nezřídil v tomto případě již zmiňované „trvalé užívání“ a to se vymstilo po čtyřiceti letech, když pozemky zase začaly mít svoji hodnotu a jejich vlastníkem bylo právně město. Zde je na místě připomenout, že po roce 1989, díky rychlému a neúnavnému jednání vedení SBD a pochopení tehdejšího vedení města, došlo sice k odkupu pozemků, ovšem vzhledem k tomu, že družstevníci pozemky již jednou zaplatili, za  podstatně nižší cenu.

 

  

Benešov čp. 1723-4-5

Družstevní výstavba v Benešově po tomto rozjezdu pokračovala sídlištěm Bezručova ulice, kde ze 7 desetipodlažních panelových domů byly 3 družstevní a jeden nízkopodlažní měl 2 sekce družstevní a 1 sekci státní. Toto sídliště bylo stavěno dodavatelským způsobem a bylo dokončeno v roce 1967. Mezitím se již stavělo v ulici Antuškova, Zapova a  U nemocnice opět svépomocí. To byly začátky a člověk musí před těmi prvními průkopníky opravdu smeknout, protože i když tenkrát bylo plánované hospodářství, dnes asi málokdo z vás uvěří, že tehdy se neobjednávalo, ale shánělo. Problém byla i lepenka na izolace, cihly, cement, překlady, panely, krytina a tak dále. Vše se většinou vozilo nákladními automobily, což byly opět komplikace, když bylo nutno zajistit odvoz na konkrétní den. Při využívání železnice, alespoň na některé výrobky hlavně z betonu, byl zase problém zajistit vozidla a lidi, případně jeřáb tak, aby byly vagóny včas vyloženy a neplatilo se penále.

Od r. 1961 byl předsedou družstva zvolen pan Václav Vopátek z Benešova, od r. 1969 Jan Boubelík z Benešova, v létech 1971 až 1976 byl  předsedou představenstva pan Karel Walter z Postupic. Mimo předsedy byli zpočátku pouze dva další placení zaměstnanci (účetní a technik) a tak v podstatě stačila i jen jedna kancelář.

 

Votice čp. 550

  Zpočátku sídlilo SBDO i OVBD v přízemí budovy, která stála v místech dnešního nákupního střediska Hvězda. Když město začalo s přestavbou centra města, přestěhovalo se SBDO do suterénu domu 1584-6 v Dukelské ulici a OVBD zakoupilo parcelu v ulici Čechova a tam také částečnou svépomocí zaměstnanců si postavilo v roce 1977 dodnes užívaný areál.

  V roce 1976  byl zvolen předsedou SBDO pan Josef Bartůšek z Benešova, který v této funkci setrval až do roku 1989. Družstevní výstavba již byla plánovaná a většího rozsahu a bylo bankou a státními orgány kontrolováno plnění, proto se začal zvětšovat i aparát družstva.

V letech 1973 až 1981  začal být tlak na slučování jednotlivých družstev s většími, zejména okresními družstvy. V našem okresu tak došlo postupně ke sloučení všech bytových družstev z menších měst do SBDO Benešov, mimo zůstala pouze SBD Vlašim a Týnec nad Sázavou, která působí dosud. Nakonec v roce 1982 došlo i ke sloučení SBDO a OVBD a vzniklo Stavební bytové družstvo Benešov u Prahy, které stále působí ve svém objektu v ulici Čechova..

V té době došlo k největšímu rozmachu činnosti našeho družstva za celou dobu jeho existence, nejen díky podstatnému navýšení počtu spravovaných domů a bytů v 17 lokalitách, ale také díky obrovskému nárůstu družstevní bytové výstavby v Benešově i v okolních městech. Dosavadní OVBD mělo velký areál se sklady a dopravou a po sloučení se zavedly i dělnické profese (zedníci, pokrývači, vodáci, topenáři, elektrikář a  jeřábník), hlavně na údržbu a rekonstrukce družstevního majetku. Pochopitelně se zvýšil i počet administrativních zaměstnanců.  Fakticky jsme byli po stránce majetku jedním z největších podniků v okrese.

 

Bystřice čp. 390

Po listopadu 1989 byla předsedkyní zvolena dosavadní právnička družstva Jaroslava Kapková z Vlašimi. Na  začátku devadesátých let se odehrávala spousta podstatných změn v celé republice i v bytovém družstevnictví a období hledání poznamenalo i situaci v našem družstvu.  Bylo obtížné získat kandidáty na členy představenstva, protože to znamenalo velkou odpovědnost a minimální ohodnocení. Odcházeli hromadně pracovníci aparátu družstva, takže v prosinci 1990 bylo pouze 11 pracovníků správy družstva v trvalém pracovním poměru z původních 22 zaměstnanců. Na shromáždění delegátů dne 7. 5. 1990 odstoupili všichni dosavadní členové představenstva a kontrolní komise a byli navrženi a zvoleni jiní, z nichž řada působí v představenstvu dosud. Při hledání kandidátů se kladl důraz na jejich odborné znalosti a dosavadní činnost v samosprávách.

Měnily se právní předpisy, měnily se představy o bytovém družstevnictví. Začátkem roku 1991 vznikl tzv. „Přípravný výbor za osamostatnění družstva v Benešově“, který zval na své schůze zástupce samospráv benešovských domů, všeobecně a nepodloženě kritizoval dosavadní postup SBD. Jeho mluvčí pan Jaroslav Božovský vystoupil  i na shromáždění delegátů SBD Benešov dne 23.4.1991 s návrhem na odloučení domů v Benešově z SBD Benešov k 1. 7. 1991. Členové představenstva a pracovníci družstva vysvětlovali nevýhody takového postupu a obhajovali činnost družstva jako celku. Situace vyústila na shromáždění delegátů dne 25. 9. 1991 ve schválení žádosti 13 domů v Benešově, 2 domů ve Voticích a jednoho domu v Čerčanech o osamostatnění a vystoupení z SBD Benešov. Na jednání se zástupci těchto samospráv dne 31. 10. 1991 však všechny samosprávy vzaly žádost o osamostatnění zpět s výjimkou domu čp. 1687/2, který jako jediný se oddělil z SBD Benešov a stal se samostatným družstvem.

Na shromáždění delegátů dne 25. 9. 1991 bylo zvoleno nové představenstvo. Dosavadní předsedkyně již nekandidovala a nikdo z představenstva neměl zájem převzít funkci předsedy. Tím byl nakonec zvolen pan Josef Koreš z  Bystřice, který přijal funkci s tím, že bude nadále vykonávat své dosavadní zaměstnání a nebude uvolněným předsedou. Díky jeho přirozené autoritě se situace mezi družstevníky i na správě družstva začala  uklidňovat a družstvo mohlo pokračovat ve své práci. Představenstvo schválilo zřízení funkce výkonného ředitele družstva.  Místopředsedy byli zvoleni pan Jaroslav Wáclavík z Benešova a pan RNDr. Jan Kolouch z  Benešova. Ředitelem byl jmenován Ing.  Gerd  Hetka  z Benešova  a  v létech 1993 až 1996 pan Jaroslav Kadeřábek z Vlašimi.

 

Čerčany čp. 341

  Pan Jaroslav Kadeřábek byl v r. 1996 zvolen předsedou představenstva a tuto funkci zastával 10 let až do odchodu do důchodu v r. 2006, kdy byl předsedou  zvolen pan Miroslav Kundrt z  Benešova, který tuto funkci vykonává dosud.

V roce 1992  byl vydán zákon o transformaci družstev, jehož hlavní význam byl v tom, že každé družstvo se stalo samostatným právním subjektem, aniž by podléhalo vedení SČMBD Praha. V roce 1994 byl vydán zákon o vlastnictví bytů. Ze zákona měl každý bydlící družstevník možnost a družstvo povinnost při doplacení zbytku výhodně úročeného úvěru mu převést byt do vlastnictví. Výsledkem byl zájem členů o co nejrychlejší převod bytů do vlastnictví, aniž by uvažovali o skutečných výhodách nebo o problémech z toho vyplývajících.

 Naše družstvo tehdy udělalo to nejrozumnější, co se v dané situaci udělat nechalo a poslalo všem bydlícím členům uznání závazku k převodu bytu do vlastnictví, čímž se lhůta k převodu bytu prodloužila o deset let. Následně bylo ve stanovách potvrzeno právo na převod bytu do vlastnictví jako jedno ze základních práv člena družstva. Družstvo členům vysvětlovalo, že mohou disponovat se svými členskými právy a tím i s bytem  a že se převzetím bytu do vlastnictví  vlastně mimo pocitu „teď je to moje“ nic nezmění. Pokud se totiž bydlící družstevník chová v souladu se stanovami, svá členská práva může převádět  bez jakéhokoliv vměšování družstva a jsou také  předmětem dědictví.  Ti co chtěli mít převod do vlastnictví pokud možno již včera, si vůbec neuvědomovali, nebo lépe řečeno nechtěli rozumět tomu, že svůj získaný byt si nemohou z domu nikam přenést a že tudíž prakticky odejdou pouze z družstva většího, které má aparát, majetek a zkušenosti, do družstva domovního, i když následně se bude jmenovat „společenství vlastníků“, které nemá žádné zázemí a u kterého bude i problém ustavit vedení. Pravdivost tohoto názoru se nejlépe potvrzuje tím, že většina společenství vlastníků domů se nechává za úplatu opět spravovat naším družstvem, které spravuje také některá společenství vzniklá z domů obecních a podnikových.

 

  

Budova správy SBD

Vidíme také, že konečně až po téměř 50 letech, se v porovnání změnily náklady na bydlení mezi družstevníky a nájemníky bytů v ostatních domech (obecních, soukromých). Zatímco dříve byly vždy náklady na bydlení v družstevních bytech podstatně vyšší než v bytech státních, dnes je to naopak a rozdíl se stále zvětšuje v řádech několika tisíc korun měsíčně.  Tím je myšlena částka skutečného nájemného, což v družstevních bytech je pouze poplatek na správu a částka odváděná do fondu oprav. Současní uživatelé družstevních  bytů  užívají byty, jejichž provoz si sice sami financují, ale také o nich sami rozhodují a starají se o dobrý stav domu.

To je opravdu hodně stručná padesátiletá historie Stavebního bytového družstva Benešov u Prahy.  Samozřejmě, že se za ta léta udělalo také dost chyb, které se musely následně napravovat. Z dnešního pohledu mohlo být všelicos jiné a lepší. Podstatné je, že si vedení našeho družstva dlouholetou poctivou  prací postupně získalo důvěru většiny členů a jejich spokojenost.

 

listopad, 2008                                                                                   Jaroslav Wáclavík

Poslední aktualizace: 26.04.2018

©2007-2015 MJ