Po listopadu 1989 byla předsedkyní zvolena dosavadní právnička družstva Jaroslava Kapková z Vlašimi. Na  začátku devadesátých let se odehrávala spousta podstatných změn v celé republice i v bytovém družstevnictví a období hledání poznamenalo i situaci v našem družstvu.  Bylo obtížné získat kandidáty na členy představenstva, protože to znamenalo velkou odpovědnost a minimální ohodnocení. Odcházeli hromadně pracovníci aparátu družstva, takže v prosinci 1990 bylo pouze 11 pracovníků správy družstva v trvalém pracovním poměru z původních 22 zaměstnanců. Na shromáždění delegátů dne 7. 5. 1990 odstoupili všichni dosavadní členové představenstva a kontrolní komise a byli navrženi a zvoleni jiní, z nichž řada působí v představenstvu dosud. Při hledání kandidátů se kladl důraz na jejich odborné znalosti a dosavadní činnost v samosprávách.

Měnily se právní předpisy, měnily se představy o bytovém družstevnictví. Začátkem roku 1991 vznikl tzv. „Přípravný výbor za osamostatnění družstva v Benešově“, který zval na své schůze zástupce samospráv benešovských domů, všeobecně a nepodloženě kritizoval dosavadní postup SBD. Jeho mluvčí pan Jaroslav Božovský vystoupil  i na shromáždění delegátů SBD Benešov dne 23.4.1991 s návrhem na odloučení domů v Benešově z SBD Benešov k 1. 7. 1991. Členové představenstva a pracovníci družstva vysvětlovali nevýhody takového postupu a obhajovali činnost družstva jako celku. Situace vyústila na shromáždění delegátů dne 25. 9. 1991 ve schválení žádosti 13 domů v Benešově, 2 domů ve Voticích a jednoho domu v Čerčanech o osamostatnění a vystoupení z SBD Benešov. Na jednání se zástupci těchto samospráv dne 31. 10. 1991 však všechny samosprávy vzaly žádost o osamostatnění zpět s výjimkou domu čp. 1687/2, který jako jediný se oddělil z SBD Benešov a stal se samostatným družstvem.

Na shromáždění delegátů dne 25. 9. 1991 bylo zvoleno nové představenstvo. Dosavadní předsedkyně již nekandidovala a nikdo z představenstva neměl zájem převzít funkci předsedy. Tím byl nakonec zvolen pan Josef Koreš z  Bystřice, který přijal funkci s tím, že bude nadále vykonávat své dosavadní zaměstnání a nebude uvolněným předsedou. Díky jeho přirozené autoritě se situace mezi družstevníky i na správě družstva začala  uklidňovat a družstvo mohlo pokračovat ve své práci. Představenstvo schválilo zřízení funkce výkonného ředitele družstva.  Místopředsedy byli zvoleni pan Jaroslav Wáclavík z Benešova a pan RNDr. Jan Kolouch z  Benešova. Ředitelem byl jmenován Ing.  Gerd  Hetka  z Benešova  a  v létech 1993 až 1996 pan Jaroslav Kadeřábek z Vlašimi.

  Pan Jaroslav Kadeřábek byl v r. 1996 zvolen předsedou představenstva a tuto funkci zastával 10 let až do odchodu do důchodu v r. 2006, kdy byl předsedou  zvolen pan Miroslav Kundrt z  Benešova, který tuto funkci vykonává dosud.

V roce 1992  byl vydán zákon o transformaci družstev, jehož hlavní význam byl v tom, že každé družstvo se stalo samostatným právním subjektem, aniž by podléhalo vedení SČMBD Praha. V roce 1994 byl vydán zákon o vlastnictví bytů. Ze zákona měl každý bydlící družstevník možnost a družstvo povinnost při doplacení zbytku výhodně úročeného úvěru mu převést byt do vlastnictví. Výsledkem byl zájem členů o co nejrychlejší převod bytů do vlastnictví, aniž by uvažovali o skutečných výhodách nebo o problémech z toho vyplývajících.

 Naše družstvo tehdy udělalo to nejrozumnější, co se v dané situaci udělat nechalo a poslalo všem bydlícím členům uznání závazku k převodu bytu do vlastnictví, čímž se lhůta k převodu bytu prodloužila o deset let. Následně bylo ve stanovách potvrzeno právo na převod bytu do vlastnictví jako jedno ze základních práv člena družstva. Družstvo členům vysvětlovalo, že mohou disponovat se svými členskými právy a tím i s bytem  a že se převzetím bytu do vlastnictví  vlastně mimo pocitu „teď je to moje“ nic nezmění. Pokud se totiž bydlící družstevník chová v souladu se stanovami, svá členská práva může převádět  bez jakéhokoliv vměšování družstva a jsou také  předmětem dědictví.  Ti co chtěli mít převod do vlastnictví pokud možno již včera, si vůbec neuvědomovali, nebo lépe řečeno nechtěli rozumět tomu, že svůj získaný byt si nemohou z domu nikam přenést a že tudíž prakticky odejdou pouze z družstva většího, které má aparát, majetek a zkušenosti, do družstva domovního, i když následně se bude jmenovat „společenství vlastníků“, které nemá žádné zázemí a u kterého bude i problém ustavit vedení. Pravdivost tohoto názoru se nejlépe potvrzuje tím, že většina společenství vlastníků domů se nechává za úplatu opět spravovat naším družstvem, které spravuje také některá společenství vzniklá z domů obecních a podnikových.

Vidíme také, že konečně až po téměř 50 letech, se v porovnání změnily náklady na bydlení mezi družstevníky a nájemníky bytů v ostatních domech (obecních, soukromých). Zatímco dříve byly vždy náklady na bydlení v družstevních bytech podstatně vyšší než v bytech státních, dnes je to naopak a rozdíl se stále zvětšuje v řádech několika tisíc korun měsíčně.  Tím je myšlena částka skutečného nájemného, což v družstevních bytech je pouze poplatek na správu a částka odváděná do fondu oprav. Současní uživatelé družstevních  bytů  užívají byty, jejichž provoz si sice sami financují, ale také o nich sami rozhodují a starají se o dobrý stav domu.

To je opravdu hodně stručná padesátiletá historie Stavebního bytového družstva Benešov u Prahy.  Samozřejmě, že se za ta léta udělalo také dost chyb, které se musely následně napravovat. Z dnešního pohledu mohlo být všelicos jiné a lepší. Podstatné je, že si vedení našeho družstva dlouholetou poctivou  prací postupně získalo důvěru většiny členů a jejich spokojenost.

listopad, 2008                                                                                   Jaroslav Wáclavík